Jako malý chlapec, jsem vyrostl na vesnici. Za domem jsme měli kopec, na něm hustý les. Tam jsem trávil své dětství. Příroda mě učila odvaze, tvořivosti, lásce, klidu a míru, pomáhala mi zpracovávat bolesti a křivdy. Už tehdy jsem se mezi stromy cítil nejlépe. Nedaleký sad mi poskytoval obživu, proto jsem vydržel venku celé dlouhé dny. Často jsem chodil do přírody sám, proto jsem byl vědomě propojený se svým okolím i vnitřním světem od útlého dětství, ostatně jako všechny děti. 

Od přírody a své přirozenosti jsem se začal odklánět v průběhu dospívání, kdy jsem musel chodit do školy, později do práce, tedy do společnosti, kde nebylo vítané být takový, jaký jsem, tedy přirozený, ale takový, jak očekával učitel, zaměstnavatel, širší okolí. Touha někam patřit byla silnější než vnitřní intuice a já se brzy stal uhnaným workoholikem, zcela odpojeným od svých potřeb a přání. Z hlediska většinového pohledu společnosti jsem byl úspěšný člověk. Získal jsem perspektivní pracovní pozici téměř o dvou úvazcích, měl jsem dům, auto atd. Nicméně v takovém nastavení člověk nemůže zdravě prosperovat a já brzy vyhořel pracovně i lidsky.

Začal jsem vnitřní tlak řešit závislostmi dnešní doby. Mou vnitřní nespokojenost mi zrcadlilo mé okolí i mé zdraví. Doktory jsem byl zařazen mezi pacienty se zvýšeným rizikem rakoviny jícnu, diagnostikovali mi refluxní chorobu jícnu, alergie, astma, zastavilo se mi trávení, takže každé jídlo mi způsobovalo nepříjemné a bolestivé zdravotní komplikace. Bral jsem denně několik druhů léků (inhibitory protonové pumpy, kortikoidy) a mnoho léčbu podporujících doplňků stravy z lékárny. Můj stav se však zhoršoval a vyústil v chronickou palčivou bolest jícnu, kdy jsem s bolestí usínal a s bolestí jsem se probouzel. Byl jsem náchylný k infekčním onemocněním dýchacích cest a pravidelně jsem stonal každou chřipkovou sezónu. Navíc s chronickým pocitem únavy jsem se v tak mladém věku, cítil jako stařec. Navazoval jsem nefunkční destruktivní vztahy, které mě zraňovaly, a začal jsem se stranit lidem. Ztratil jsem sám sebe, což je pocit, jako bych zemřel.